Nejste na to sami: Proč vyhledat peer konzultanta (nejen) u poruch příjmu potravy
Boj s poruchou příjmu potravy (PPP), úzkostmi nebo jinou duševní nepohodou často připomíná bludiště.
I když máte možná podporující síť lidí kolem sebe, může se dostavit pocit, že vám nikdo doopravdy nerozumí. Právě v tu chvíli vám může pomoci peer konzultant.
Kdo je to „peer“ a kde se vzal?
Možná vás zajímá, kde se toto zvláštní slovo vzalo. Slovo peer pochází z latinského par, což znamená „rovný“ nebo „stejný“. V angličtině se tímto výrazem označuje šlechtic (člen britské sněmovny lordů), ale v kontextu pomáhajících profesí jde o „rovného s rovným“.
Historicky se tento koncept začal rozvíjet v komunitách, kde lidé zjistili, že sdílená zkušenost má obrovskou léčivou moc. Peer není váš nadřízený, není to „pan doktor“ v bílém plášti. Je to člověk, který stál na stejném břehu jako vy a teď vám podává ruku, aby vám pomohl přejít na ten druhý.
Proč pro vás bude jednodušší říct si o pomoc?
Udělat první krok k léčbě je mnohdy děsivé. Často nás brzdí strach z diagnózy, z hospitalizace nebo z toho, že nás odborník „odsoudí“, nebo nám neporozumí. Peer funguje jako bezpečný most. Tím, že se svěříte nejdříve jemu, si nanečisto vyzkoušíte, jaké to je mluvit o svých problémech nahlas. Zjistíte, že se svět nezhroutil. Peer vám navíc pomůže srozumitelně pojmenovat to, co prožíváte, takže u následného vyšetření u lékaře už se nebudete cítit tak ztracení. A možná vám i sám peer může dát tipy na ověřené odborníky, protože právě s nimi i někteří peerové spolupracují.
S čím konkrétně vám peer pomůže?
- Pojmenování emocí: Pomůže vám rozklíčovat, co je „hlas nemoci“ a co je vaše skutečné já.
- Praktická podpora: Jak zvládnout první společné jídlo, jak přežít nákup v potravinách nebo jak vysvětlit nemoc partnerovi.
- Plán krizových situací: Společně vymyslíte, co dělat, když na vás padne úzkost nebo nutkavá myšlenka.
- Lidské sdílení: Někdy prostě stačí vědět, že v tom nejste sami a že existuje někdo, kdo se cítil úplně stejně – a dnes je mu dobře.
Kdy je ten správný čas peera kontaktovat?
Dobrá zpráva je, že nikdy není příliš brzy ani příliš pozdě.
1. Fáze tápání: Když máte pocit, že „něco není v pořádku“, ale bojíte se to přiznat.
2. Fáze největšího boje: Během intenzivní léčby, když vám docházejí síly a potřebujete povzbudit od někoho, kdo to zvládl.
3. Fáze návratu do života: Po ukončení terapie či hospitalizace, kdy se učíte znovu fungovat v běžném světě bez dohledu.
„Peer podpora nenahrazuje lékaře, ale dává léčbě lidskou tvář a naději, kterou z učebnic nevyčtete.“
Kdybyste se mohli zeptat někoho, kdo si prošel tím samým co vy a dnes je mu dobře, na jednu jedinou věc,co by to bylo?
Napište svou otázku do komentářů, třeba právě ona bude tématem mého dalšího článku.
Jsem Eva, podporující peer konzultantka se zkušeností s poruchami příjmu potravy.
Mohu vám ukázat, že i po několikaletém boji můžete žít spokojený život!
Foto: Simona Straková
