Září: Začátek něčeho, nebo jen další stránka v kalendáři?
Září má v sobě něco zvláštního
Není to úplně začátek roku, ale přesto mám každý rok pocit, jako bych právě v září otevírala nový sešit. Prázdná stránka, nový rozvrh, nové plány.
Možná za to může návrat dětí do škol, konec prázdnin, první chladnější rána nebo jen to, že léto pomalu pouští otěže.
A možná je to tím, že září nám připomíná, že nové začátky nemusí čekat na 1. ledna.
Září jako malý restart
Leden bývá plný velkých plánů. Nový rok, nové já, nové návyky, nový diář a ideálně také nový život.
Září je v tomhle podle mě trochu laskavější.
Nikdo po nás nemusí chtít, abychom se stali lepší verzí sebe sama. Můžeme si jen položit otázku:
Co bych teď chtěla dělat jinak?
Pro mě se letos září rozběhlo docela svižně.
Začaly workshopy, lektorování, nové aktivity a také jeden projekt, který si zatím nechám trochu pro sebe. Zapojila jsem se do natáčení dokumentu a přestože vám o něm zatím nemůžu říct všechno, věřím, že za nějaký čas budu mít možnost vám o něm povědět mnohem víc.
A vlastně se těším.
Nejen na výsledek, ale i na celý proces.
Protože někdy jsou právě tyhle neplánované odbočky tím, co nás zavede někam, kam bychom se sami nevydali.
Byla jsem v jednom kole
A teď přichází ta méně instagramová část.
Byla jsem v jednom kole.
Workshop střídal workshop, lektorování další aktivitu, do toho běžný život, práce, lidé, nápady a všechno, co se nějakým záhadným způsobem vždycky objeví právě ve chvíli, kdy máte pocit, že už máte kalendář plný.
Znáte to?
Řeknete si:
„Tohle ještě zvládnu.“
Pak přidáte další věc.
A další.
A najednou zjistíte, že váš kalendář vypadá jako Tetris, který už dávno přestal dávat smysl.
A právě tady pro mě září přineslo jednu důležitou připomínku.
Nový začátek nemusí znamenat přidat si další věci.
Někdy může znamenat i něco ubrat.
Něco odmítnout.
Něco odložit.
Něčemu dát méně energie.
A něčemu naopak konečně říct ano.
Co mi září připomnělo?
Že mě baví být mezi lidmi.
Baví mě vést workshopy, otevírat otázky, poslouchat různé pohledy a sledovat moment, kdy člověku něco docvakne.
Baví mě také věci, které nemají přesně nalinkovaný konec.
Nové projekty. Nové spolupráce. Nové otázky.
A možná právě proto mě poslední dobou čím dál víc baví myšlenka, že život nepotřebuje jeden velký plán.
Potřebuje spíš průběžně kontrolovat kompas.
Kam právě mířím?
Je mi na té cestě dobře?
Dává mi to pořád smysl?
A pokud ne – je čas změnit směr, nebo jen trochu upravit tempo?
A co vy?
Zkusme si udělat malý zářijový check-in.
Nemusíte si nic zapisovat. Ale jestli máte chuť, vezměte si papír, poznámky v telefonu nebo třeba kávu a pár minut pro sebe.
🍂 Můj zářijový check-in
1. Na co jsem v posledních týdnech pyšná/pyšný?
Nemusí to být žádný velký životní úspěch. Klidně to může být něco úplně obyčejného.
2. Co mi v poslední době dělá dobře?
Lidé? Práce? Samota? Pohyb? Tvoření? Příroda? Čtení? Nicnedělání?
3. Co mi naopak bere energii?
A hlavně: musím to opravdu dělat?
4. Do čeho se mi chce pustit?
Ne co „bych měla“.
Ale co mě skutečně láká.
5. Co bych chtěla v dalších měsících dělat trochu jinak?
Jedna věc úplně stačí.
A nakonec ještě jedna otázka, kterou mám ráda:
Kdyby bylo září malým začátkem, čeho?
Nemusí z toho vzniknout žádný nový životní plán.
Možná jen nový nápad.
Možná rozhodnutí.
Možná odvaha něco zkusit.
A možná jen vědomí, že nemusíme čekat na leden, pondělí nebo „až bude vhodná chvíle“.
Protože vhodná chvíle je občas trochu přeceňovaná disciplína.
Někdy stačí prostě otevřít novou stránku.
A začít psát.
A teď mě zajímá vy: Máte také pocit, že je pro vás září takovým malým lednem? A co je vaše letošní „zářijová nová stránka“?
Napište mi do komentářů nebo mi dejte vědět na sociálních sítích. Ráda si přečtu, kam vás letošní podzim zavádí.
