Leden: Proč letos nehraji na Nové já

Všichni to známe. Prvního ledna se probudíme a svět kolem nás vypadá jako místo, kde musíme být nutně jiní. Sociální sítě jsou plné detoxů, nových fitness plánů a ambiciózních seznamů úkolů, které mají z našeho „starého já“ udělat během týdne verzi 2.0.

Ale co kdybychom se raději zachumlali do deky?

Zimní spánek není prohra

Příroda v lednu neroste. Nekvete. Odpočívá a nabírá sílu pod vrstvou sněhu (nebo v našem případě pod šedivou oblohou). My lidé jsme se ale rozhodli, že rytmus přírody ignorujeme. Chceme po sobě maximální výkon v době, kdy je nejmíň denního světla a naše tělo přirozeně volá po útlumu.

Letos jsem se rozhodla, že můj leden bude patřit vnitřní hibernaci. Není to lenost, je to strategie.

Je to o dovolení si být „off“ v době, kdy se po nás chce, abychom zářili.

Past jménem „Leden – měsíc nápravy“

Proč máme pocit, že jsme se minulý rok pokazili a leden to musí opravit? Tenhle tlak na okamžitou změnu je přesně to, co nás do konce února totálně vyčerpá. Zkuste se na to podívat jinak: leden není cílová rovinka, je to předsíň. Místo, kde si jen pomalu zouváte boty z loňska, oklepáváte sníh a rozkoukáváte se, co dál.

Místo drastických diet zkouším pomalé snídaně. Místo hodinových tréninků, na které se musím nutit, volím dlouhé procházky v chladném vzduchu, které mi vyčistí hlavu líp než jakýkoliv motivační podcast.

Nespěchejte. Svět se nezboří, když vaše „velké věci“ začnou až třeba v březnu.