Březen: Velké procitnutí a past jménem „Teď už musím“

S prvním teplejším paprskem, který nám prosvítí skrz zaprášená okna, se v nás něco pohne. Ale není to vždycky jen radost. Často je to panika. Panika z toho, že příroda se probouzí a my máme pocit, že jsme něco zaspali.

Emoční tání: Když povolí ledy

Zatímco venku taje sníh, v nás začínají tát emoce, které jsme přes zimu úspěšně zmrazili.

Vnitřní tlak: Máme pocit, že musíme okamžitě odhodit kabáty, začít běhat, jíst saláty a zářit štěstím.
Pravda o březnu: Tání je proces, který je často špinavý, blátivý a nevzhledný. Je v pořádku cítit se v březnu emočně „rozmočená“. Dovolte si ten přechod – nemusíte rozkvést během jedné noci.

Očekávání vs. Kapacita

Březen nás zkouší v tom, jak moc dokážeme naslouchat vlastnímu tempu. Naše mysl už by chtěla sázet květiny, ale naše tělo má pořád „únorovou“ hladinu energie.

Past srovnávání: Vidíme na sítích první jarní outfity a dokonalé jarní úklidy, zatímco my jsme sotva odzdobili stromeček a poslední vánoční výzdobu, že jo?
Vaše hodnota se neměří počtem umytých oken ani tím, jak moc se usmíváte na sluníčko. Vaše „jaro“ přijde, až na něj budete mít kapacitu.

„Vykvetu později“

Někdy je největším aktem sebelásky přiznat si, že březen pro nás není měsícem akce, ale měsícem pozorování.

Co skutečně řešíme: Strach z toho, že nám ujede vlak. Že všichni už jsou „venku“ a my jsme pořád vnitřně v tichu.
Jak z toho ven: Přestaňte se bičovat za to, že nejste „ready“. Březen je tu od toho, aby nás naučil trpělivosti se sebou samými.