Duben: Emoční horská dráha, na kterou jsem si nekoupila lístek

Duben je v podstatě takový psychologický test přírody. Ráno se probudíte, sluníčko vám svítí do postele a vy máte pocit, že jste hlavní hrdinkou romantického filmu. O deset minut později stojíte na zastávce, bičuje vás ledový déšť a vy přemýšlíte, jestli je legální jít v dubnu dobrovolně k zimnímu spánku.

Deset minut léto, hodinu podzim

Duben se nikoho neptá. Je to měsíc, kdy v jedné tašce nosím sluneční brýle a v druhé náhradní ponožky, protože vím, že louže jsou v tuhle dobu hlubší, než se zdají. Tahle proměnlivost se ale neodehrává jen venku. Máme ji i v sobě.

Aprílová psychika v praxi

Je to vyčerpávající, že? Ten tlak na to, abychom „kvetli spolu s třešněmi. Jenže pravdou je, že duben je spíš o tom blátě pod nimi. Je to měsíc, kdy se v nás pere stará zimní únava s novou jarní „agresivitou“. Jeden den jsme produktivní a druhý den nás rozpláče i reklama na krmivo pro kočky. A víte co? Je to v naprostém pořádku. Duben je jediný čas v roce, kdy je naše emoční nestabilita vlastně jen „laděním se na sezónu“.

Jak tu jízdu přežít a nezbláznit se?

Moje rada zní: Přestaňte se snažit tu horskou dráhu řídit. Stejně to nejde.

• Nesnažte se být konzistentní. Když máte chuť zářit, zařte. Když máte chuť zalézt pod peřinu a ignorovat svět, udělejte to.
• Smejte se tomu chaosu. Duben je jeden velký aprílový žert a my jsme jeho součástí.
• Vnímejte ty kontrasty. Právě v tom momentu, kdy slunce prorazí ty nejčernější mraky, je nejvíc magie.

Duben nás netestuje proto, aby nás zlomil. Testuje nás, abychom se naučily tancovat i v tom nejbláznivějším počasí. Takže se pevně držte, za chvíli to zase poletí dolů. A pak hned nahoru.