Proč práci nedělám v práci a jiné omyly

K napsání článku mě opět inspirovala kniha V práci nesmí být blázinec: Jak mít klidnou firmu, o které jsem se už zmínila v jednom z předchozím článků .

Tato kniha, jako by kopírovala přesně některé mé předchozí zkušenosti (a omyly) z firem, ve kterých jsem působila.

Když jsem v předchozím článku hovořila o FOMO a JOMO, určitě si možná kdekdo vybavil, že ve své práci je mnohdy déle jen proto, že většinu své pracovní činnosti stráví na různých komunikačních platformách, které (mnohdy i mě) obírají o čas, který mohu věnovat tomu, co je opravdu nutné dodělat. Pokud bychom brali fakt, že s kolegy budeme opravdu řešit jen práci a potvrdíme si přes komunikační kanály co potřebujeme, byla by situace ideální. Ne vždy k tomuto ideálu však konverzace směřují a mnohdy strávíme na těchto kanálech více času, než sami chceme. Což vede k tomu, že buď svou práci poté reálně nestíháme dodělat a „taháme“ si tak úkoly a deadliny za sebou. Ty se však nemilosrdně vrší.

PROČ VLASTNĚ PRÁCI NEDĚLÁME V PRÁCI?

Ano, k tomuto nešvaru jsem v některých mých zaměstnáních inklinovala i já. Vlastně je i paradox, že většina firem (pravda, ještě než přišel COVID 19) investovala do vybavení kanceláří, relax roomů, fitness center a jiného nadstandardu, aby zaměstnanci vlastně „neměli důvod chodit domů“. Proč bychom se domů vraceli, když máme all in one? Na druhé straně, tím, že v kancelářích obecně je i dost rušivých elementů, ať už to, že pracujete v open spacu (kde to nutí i některé kolegy k mimopracovní konverzaci)nebo jste zkrátka v kanceláři namíchaní s kolegy z jiných oborů, je velká pravděpodobnost toho, že si práci budete nosit domů, nebo že budete čekat, až se kancelář vyprázdní, abyste měli konečně klid. Věřme, že tento fakt si už díky změně do online světa, spousta firem uvědomilo a i tam, kde home office byl dříve nemožný, se najednou dalo pracovat vzdáleně. A najednou se dokonce udělalo i více práce než v rušivé kanceláři.

Benefity – práce v blízkosti metra, práce na hlavní pracovní poměr a jiné další perly v inzerátech

Autoři zde hlavně zmiňovali nadstandardně vybavené kanceláře, o kterých jsem hovořila výše. Když jsem se nad benefity jako jednou ze součástí odměn pro zaměstnance zamýšlela, přistihla jsem se, jak mě občas doslova vytáčí, když čtu dnes některé nabídky práce. Beru, že pro někoho může být benefitem, že má snazší spojení do práce, ale to přece zaměstnavatel přímo nenabízí? Pro mě je spíše tento benefit vyjádřený velmi šalamounsky, protože sice zdánlivě může nabízet výhody, ale zaměstnanec si může v konečné fázi sám vybrat, jak bude dojíždět daleko. Stejně tak, když nastupuji do práce, hledám primárně v dnešní době, práci na hlavní pracovní poměr, což by však nemělo být nabízeno jako benefit, když jde opravdu o práci na hlavní pracovní poměr. Stejně tak, jako benefity typu „večeře zdarma pro ty, kteří zůstanou déle v práci“ aj. mají svá úskalí. Svádí to pak možná nevědomě k tomu, že bych možná měla zůstat déle v práci, ale budu mít za to vlastně benefit. Mnohdy nám však nedochází, že vedlejším efektem je zanedbávání osobního života, rodiny a blízkých.

Hackování produktivity

Dnes se velmi často hovoří o tom, aby byl člověk za každou cenu produktivní. Máme pocit, že když chvíli nic neděláme, zahálíme. Stejně tak to platí s měřením produktivity a času stráveným na některých úkolech. A nejlepší je, když za krátký čas zpravujeme úkolů hned několik, aby bylo vidět, že něco děláme. A pak se také nabízí otázka, „proč někdo dělá jeden úkol v jiném časovém rozsahu než druhý?“. Proč se zpochybňuje to, že každý má nějaké, pro manažery, pomalejší tempo? Proč jsme neudělali v daném čase úkolů více? A proč si musíme pak zbytečně hodiny napracovávat, abychom vykázáli více úkolů, než jen ty, které jsme zvládli, byť jich bylo méně?

Zaučit se co nejrychleji, být samostatný a nejlépe se ptát na vše POUZE jednou!

Je fakt, že učení „leading by example“ tedy učení za pochodu a praxí, jsem zažila snad ve všech svých dosavadních zaměstnáních, rozhodně mi tento styl získávání informací nevadí, ale hůře snáším pocit, pokud se do mě někdo snaží informace „nahustit“ co nejrychleji za každou cenu, v chaosu a nejlépe jen jednou, kdy je po mě vyžadována co největší samostatnost. Je mnohdy těžší si říct o informace ještě jednou, protože dnešní doba diktuje být co nejrychlejší, flexibilní. A nově nastoupivší zaměstnanec, který ještě nemá vybudovanou svou pozici ( a málo zkušeností), nemá ani tolik odvahy si říct o informace ještě jednou. Občas jsem tak nabyla dojmu, že zkrátka někteří lidé zapomínají, že se také kdysi zaučovali.

Odpracovaná dovolená

Opět se přiznám, že i já jsem na svých dovolených v prvních zaměstnáních zvedala a sledovala služební telefony, což mě ještě více rozhodilo. Celou dovolenou jsem poté byla myšlenkami práci a vysněný odpočinek byl tatam, za což bych si dnes zpětně nafackovala. Ale snažila jsem se v sobě nastavit si, že nemůžeme nikdy spasit všechno (což i mě jako perfekcionistovi dříve šlo hůře). Prevencí proti tomuto všemu je dokonale uklizený stůl před dovolenou, vyřízené e-maily a resty, u kterých by hrozilo riziko, že by se během nepřítomnosti přesunuly na mé kolegy a předávací handover zastupujícím kolegům. Ideální není nikdy nic, ale pocit, že jsem tyto kroky před dovolenou kdy udělala, mě uklidnily alespoň trochu. Nicméně, žijeme jen jednou, a to platí i v tomto ohledu.

I pokud jste nějakým omylem pozváni na konferenční hovor (byť je už předem známo, že máte dovolenou), nemělo by vás nutit se na něj připojit, protože pak se do onoho kolotoče dostanete snadno, stejně tak, jako když začnete zvedat telefony nebo odpovídat najednou na e-maily.

Jaké máte vy zkušenosti s těmito „nešvary“? Jak se vám s nimi podařilo bojovat? Budu ráda za vaše komentáře.

Foto: Pixabay