Rozchod jako re-definice sebe: Když se vracíme sami/y k sobě

Odloučení (ať už je očekávané nebo ne) může být doprovázeno mnoha emocemi.

Můžeme cítit stesk, nespravedlnost, hněv.

Můžeme své rozhodnutí i chvílemi zpochybňovat.

(,,Možná jsem to měl/a vydržet, koho si jako teďka budu hledat?“).

Jenže někdy je to JEN najít sebe pod tím nánosem toho, kým jsme byli/y ve vztahu.

…jsme dělali/y kompromisy

…někdy jsme se museli/y přizpůsobit. Víc – míň. Na vztahu nám záleželo. Jenže se najednou sami sebe ptáme – hele, patří tohle ještě ke mně ? Baví nás to? Nebo nás to „bavilo“ jen proto, že jsme chtěli tomu druhému udělat radost, sdílet společný čas atd…

…ten humor, který jsme asi přejali, také není náš

…návyky, které jsme měli, možná teď taky nechceme jet dál, jen jsme se na tom přirozené svezli…

Od okolí můžeme po rozchodu často slýchat:

Seber se už, bulet kvůli němu nemá cenu!

Buď chlap, seber se, pojď to zapít radši!

Jej, vykašli se na to. Ty můžeš mít vždycky někoho ..

Moc řešíš, buď nad věcí …

Nebo

Lepší/ho už nenajdeš..

Přece musíš někoho mít, nemůžeš bejt sama …

Jenže někdy to není o smutku po ex-partnerovi.

Někdy je to o tom, že najednou nevíme, kým po těch letech a všech těch zážitcích jsme.

Psycholog Gary Lewandovski, přední odborník na vztahy, hovoří o tom, že ve vztahu se naše identity propojují. V období po rozchodu nám tedy mnohdy nechybí on/ona. Ale to, kým jsme byli po jeho / jejím boku. . A můžeme opravdu cítit, že se najednou, v tomto období rozpadáme. Že nic nedává smysl.