KVĚTEN: Mezi digitálním tlakem a touhou prostě jen BÝT

Zatímco minulý rok byl pro mě ve znamení obrovského rozjezdu a intenzivního vzdělávání, letošek se děje v úplně jiném modu. Neplánuji se střemhlav vrhat do několika nových kurzů ani sbírat další certifikáty do sbírky. Ostatně, ani předtím to nebyl můj cíl.

Možná si opravdu víc uvědomuji ten tlak kolem nás. Doba, ve které žijeme, je v tomhle ohledu nesmírně náročná. Musíš ovládat tyhle soft skills. Musíš držet krok s novými digitálními trendy. Musíš umět tohle, tamto a ideálně ještě včera. Přiznám se vám, že mě tohle zběsilé tempo vlastně hrozně zneklidňuje.

Po měsících intenzivní tvorby, kdy jsem hodiny a hodiny trávila editováním fotek, textů, laděním detailů a koukáním do obrazovek, mi došlo, jak moc jsem unavená. Uvědomila jsem si, jak strašně moc času mi tyhle „digitální nutnosti“ berou. Jako holka, která vyrostla v přírodě v zeleni kolem tohle víc pociťuji.

Co mě (a možná i vás) květen naučil?

Únava není slabost. Někdy prostě věci plánujeme s velkou energií, a když na ně dojde, realita nás zastihne vyčerpané. Je v pořádku si to přiznat. Nemusíme být stoprocentní, abychom prožili něco skvělého.
Změna prostředí léčí unavenou mysl. Začátek května jsem neprožila pod rozkvetlou třešní, ale totálně vybitá jsem jela na maďarský Erasmus program zaměřený na úmění resilience. Ten jsem si ale velmi užila a dovolila jsem si opravdu odpočinout. Sebrat si novou inspiraci do své praxe je jedna věc. Ale je to o tom tohle všechno i žít.
Květen jako most k nové inspiraci. I když byl turbulentní a divoký, přinesl mi odpovědi na otázky, které jsem v tom každodenním shonu doma nedokázala slyšet.

Zpátky do těla a do přírody

Místo hromadění dalších teoretických vědomostí jsem si proto pro letošní rok definovala úplně jiné „projekty“, na kterých chci vědomě pracovat:

Více offline, více venku: Chci trávit daleko víc času v přírodě, bez displeje před obličejem. Příroda netlačí na výkon. Stromy nerostou rychleji jen proto, že jim to nařídí nějaký algoritmus. To je klid, který moje hlava teď nutně potřebuje.
Práce s tělem namísto další teorie: Zjistila jsem, že abych mohla dávat druhým, musím být nejdřív pevně ukotvená sama v sobě. A to nejde jen přes hlavu. Chci se letos zaměřit na práci s tělem, na vnímání jeho signálů, na pohyb a dech. Protože tělo nelže a emoce v něm žijí dřív, než je stihneme pojmenovat.
Udržitelnost v tvorbě: Nechci už trávit mládí nekonečnou editací všeho. Hledám cestu, jak tvořit s lehkostí a radostí, ne z povinnosti zaplnit prostor. Less is more.

Proč to dělám?

Možná si říkáte, jak to jde dohromady s mými profesními oblastmi. Odpověď je jednoduchá: jde to ruku v ruce.

Teprve když budu v opravdovém souladu sama se sebou (když nebudu unavená z digitálního smogu a neustálého honění se za „upgrady“), budu moct pro své klienty vytvořit ten nejlepší možný prostor.

Čistý, klidný a stoprocentně přítomný.

Květen a můj Erasmus mě sice zastihly unavenou, ale odjížděla jsem z Maďarska s tímto jasným vědomím.

Že největší dovedností pro letošní rok nebude žádná nová aplikace ani soft skill. Bude to umění vrátit se k sobě.